Takové obyčejné vietnamské koště

Suvenýr se zážitkem
Jendou jsem sedíc v kavárně popíjeje  dobrou vietnamskou kávu pozoroval paní, která na kole vezla spoustu košťat na prodej. Paní z vedlejšího domu na ní mávla, že si koště koupí. Velmi dlouho koště vybírala, sice jsem nerozuměl, ale pochopil, že má ke košťatům spoustu výhrad, kritiky. Nezdály se mě vůbec špatné. Nakonec si ale jedno koupila.
Ihned s ním začala zametat, ale okamžitě přestala a volala prodavačku zpět. Dost hlasitě jí něco vyčítala, a nakonec koště strčila zpět do ruky. Paní prodávající košťata, viditelně velmi chudá,  tam stála se svěšenou hlavou, vůbec se nebránila a beze slova od ní vzala koště zpět. A začala s koštětem mlátit o asfalt. Pochopil jsem, že tráva na koštěti ještě obsahuje zbytky květů, případně malých výhonků a zákaznici se to nelíbilo.
Tak rád bych jí vzal tím koštětem přes hlavu. To si nemohla to koště vyklepat sama? Takových podobných příběhů jsem zažil několik. Ukazují na velmi tvrdý život ve Vietnamu s nulovou úctou a tolerancí k těm nejchudším. Já si představoval tu chuděru, jak doma v chýši vyrábí košťata, která pak jede do města prodat. 
A něco ke košťatům. 
Pro Vietnam jsou to velmi typická košťata. Na severu se jim říká Chổi đót a na jihu chổi bông cỏ.
Základní surovina je cây đót , zkráceně đót (Thysanolaena latifolia) nazývaná také jako tygří tráva nebo košťatová tráva a  používá se  v celé jihovýchodní Asii, od Pákistánu po Filipíny a Guineu. A nejenom na košťata , ale i na matrace, na koberce. Vlastně správě se koště vyrábí z bông đót, to je část  rostliny ze které se košťata vyrábí
Tak jako téměř vše ve Vietnamu se výroba koncentruje nejenom do určitých oblastí, ale přímo vesnic. Proto ve Vietnamu najdete košťatovou vesnici, kloboukovou vesnici, keramickou vesnici, vesnici ptačích klecí,.. Samozřejmě se jedná plně o ruční výrobu. Kdo vyrábí košťata, ten to má jako činnost na celý život. Zručný vesničan vyrobí asi 10 košťat denně aby je na trhu prodal  po 25.000 VND (asi 25 korun)  Výroba není zase tak jednoduchá jak si můžeme představovat. Desítky, možná stovky let vývoje způsobily, že konstrukce koštěte je poměrně komplikovaná, ale ve výsledku je také velmi pevná a trvanlivá. A protože stvoly košťatové trávy hodně práší, práce s nimi příjemná není a moc na zdraví nepřidá. 
Tyto košťata jsou výborná a se dají koupit na každém trhu  a… i u nás v pražské Sapě. S jediným rozdílem, že nestojí 25 korun. 
Bohužel se ale vše modernizuje a trávu dnes často svazují plastem. Prostě používají materiál, jaký je pro daný účel nejlepší. Neřeší žádnou úctu k přírodním materiálům. 
Dokonce prodávají malá košťátka na stůl. I ty můžete koupit v pražské Sapě. 
Vedle košťat chổi đót se vyrábí košťata z rýžové slámy chổi rơm a štípaného bambusu chổi rễ (ty jsou nejtvrdší). Ale ty správné, tradiční, budou vždy  vždy chổi đót.
A tak mne dnes toto koště visí i u mě doma.
Suvenýr se zážitkem
Jednou jsem sedě v kavárně popíjeje  dobrou vietnamskou kávu pozoroval paní, která na kole vezla spoustu košťat na prodej. Paní z vedlejšího domu na ni mávla, že si koště koupí. Velmi dlouho koště vybírala, sice jsem nerozuměl, ale pochopil, že má ke košťatům spoustu výhrad, kritiky. Mně se vůbec nezdála špatná. Nakonec si ale jedno koupila.
Ihned s ním začala zametat, ale okamžitě přestala a volala prodavačku zpět. Dost hlasitě jí něco vyčítala, a nakonec jí koště strčila zpět do ruky. Paní prodávající košťata, viditelně velmi chudá,  tam stála se svěšenou hlavou, vůbec se nebránila a beze slova od ní vzala koště zpět. A začala s koštětem mlátit o asfalt. Pochopil jsem, že tráva na koštěti ještě obsahuje zbytky květů, případně malých výhonků a zákaznici se to nelíbilo.
 
Tak rád bych jí vzal tím koštětem přes hlavu. To si nemohla to koště vyklepat sama? Takových podobných příběhů jsem zažil několik. Ukazují na velmi tvrdý život ve Vietnamu s nulovou úctou a tolerancí k těm nejchudším. Já si představoval tu chuděru, jak doma v chýši vyrábí košťata, která pak jede do města prodat. 
 
A něco ke košťatům. 
Pro Vietnam jsou to velmi typická košťata. Na severu se jim říká chổi đót a na jihu chổi bông cỏ.
 
Základní surovina je cây đót, zkráceně đót (Thysanolaena latifolia), nazývaná také jako tygří tráva nebo košťatová tráva. Používá se  v celé jihovýchodní Asii, od Pákistánu po Filipíny a Guineu. Nejenom na košťata, ale i na matrace nebo na koberce. Vlastně správně se koště vyrábí z bông đót, tedy konkrétní části rostliny.
Tak jako téměř vše ve Vietnamu se výroba koncentruje nejenom do určitých oblastí, ale přímo vesnic. Proto ve Vietnamu najdete košťatovou vesnici, kloboukovou vesnici, keramickou vesnici, vesnici ptačích klecí... Samozřejmě se jedná plně o ruční výrobu. Kdo vyrábí košťata, ten to má jako činnost na celý život. Zručný vesničan vyrobí asi 10 košťat denně aby je na trhu prodal  po 25.000 VND (asi 25 korun)  Výroba není zase tak jednoduchá jak si můžeme představovat. Desítky, možná stovky let vývoje způsobily, že konstrukce koštěte je poměrně komplikovaná, ale ve výsledku je velmi pevná a trvanlivá. A protože stvoly košťatové trávy hodně práší, práce s nimi není příjemná a zrovna nepřidá na zdraví. Tato košťata jsou výborná a dají se  koupit na každém trhu - i u nás v pražské Sapě. S jediným rozdílem, že nestojí 25 korun. 
 
Bohužel se vše modernizuje a trávu dnes často svazují plastem. Prostě používají materiál, který je pro daný účel nejlepší. Neřeší úctu k přírodním materiálům. 
Dokonce prodávají malá košťátka na stůl. I ty můžete koupit v pražské Sapě. 
 
Vedle košťat chổi đót se vyrábí košťata z rýžové slámy chổi rơm a štípaného bambusu chổi rễ (ta jsou nejtvrdší). 
 
Ale ta správná, tradiční, budou vždy  vždy chổi đót (chổi bông cỏ).
 
A tak dnes toto koště visí na zdi i u mě doma.
 
Zajímavé alespoň trochu? Minimálně až to koště uvidíte, vzpomeňte si.
 

 

Zpět na zajímavosti - blog

 Zaujalo vás to? Klikněte na Like, potřešíte.

 


Aktuální přednášky    

 

novinky, aktuality

2.8.2022 Život s duchy
25.7.2022 Poupata zázvoru
18.9.2021 Bambusová krysa
 
 

info@vietnamista.cz  / veškeré kontakty