Z pohledu evoluce jsou lidé „nosícím“ druhem, to znamená, že mládě se po narození ihned přichytilo matky, která jej určitou dobu stále nosila s sebou. Vidíme to dodnes u primátů. Na rozdíl třeba od vlků, kteří mládě ponechají v doupěti a jdou shánět potravu sami. Jenomže postupným vývojem člověka narůstala jeho hlava v děloze a děti se postupně začaly rodit nedostatečně silné, aby se samy přichytily matky. Navíc ustupující srst jim ztěžovala zachycení.

  

Výsledkem bylo, že matky už před půl milionem let, možná dříve, si začaly pomáhat různými kusy kůže, rostlin, kožených šnůr, aby k sobě dítě přichytily.

 

Postupně tak začaly nosit děti prakticky všechny matky. Ne všude stejně, samozřejmě způsob nošení, nosítek, se vyvinul závislosti na různé kultuře, různým přírodním podmínkám, ale především podnebí. 

 

Tento zcela přirozený způsob nošení dětí se začal měnit v Evropě viktoriánské éry, kdy přišly do módy kočárky. Nejprve u nejvyšší společenské vrstvy od které se postupně rozšířily do celé společnosti.

Zajímavostí ale je, že velmi dlouho tento zvyk zůstal pouze v Evropě a zemích se silnou populací pocházející z Evropy.  

A v některých oblastech, především v Asii, Jižní Americe a Africe, je stále kočárek zcela neznámý. Není to jenom jeho nedostupností, ale především proto, že v některých oblastech je zcela nepoužitelný.

 

Zkuste si představit ženu, jak tlačí kočárek přes rýžová pole. Navíc v oblastech, kde je velmi tvrdý život a žena, okamžitě jak může pracovat, musí pracovat.  A k tomu v oblastech s velmi teplým podnebím je výrazně větší nebezpečí dehydratace kojence a s tím je spojená nutnost častějšího kojení. Matky se nemohou na delší dobu od kojence vzdálit. 

Tato jediná fotka není z Vietnamu, ale ze sousedního Laosu, kde můžeme vidět Vietnam jak vypadal před 40 lety.

 

V sedmdesátých letech dvacátého století začalo ve Spojených státech docházet k „znovuobjevení“ nošení dětí.  Tento trend se následně rozšířil zpět do Evropy a nového byznysu se chytly firmy a začaly vyrábět nosítka.  Protože nošení dětí je dnes určitá móda, kdy nejsou matky nuceny k nošení praktickými důvody, více dětí se nosí vpředu. Pro matku je to více „radost“, nemusí s dítětem pracovat na poli.

 

K většímu rozšíření ale těžko dojde. Dnes je pro matku výhodnější, a hlavně pohodlnější (!) odložit dítě do kočárku. A pokud použijí šátek, nosítko, tak pouze na pár hodin, nemají takovou praxi, zručnost, bojí se. Považují většinou za bezpečnější kočárek. Ani ty, které si nošení zamilovaly, nejsou s dítětem na zádech od rána do večera na poli. 

 

 

Až je úsměvné, jak se dnes firmy předhánějí v reklamě, že jediné jejich nosítko je to správné, ergonomické, maminky mají strach, že v nějakém „necertifikovaném“ jim vyroste malý zkřiveneček.  

 

Rozumím, že maminky chtějí, aby se dítě cítilo v nosítku dobře, ale představa, že dítě „špatně“ přivázané na zádech bude trpět, je mylná.

 

Statisíce let vývoje způsobily, že dítě je velmi odolné k způsobu nošení a vyhoví prakticky jakýkoliv způsob nošení, jakékoliv nosítko, šátek, popruh, řemen, bez trvalého poškození dítěte.  Malému dítěti z našeho dnešního pohledu „drsné“ zacházení nevadí a pospává si i na zádech maminky sázející rýži.

Zde je opět dobré se zamyslet nad evolucí, opičí miminko se nevyvine špatně, protože s ním opičí maminka skáče ze stromu na strom.  Tak to příroda zařídila.  

 

Zde bych určitě mohl narazit na oponenty, nejvíce čerstvé maminky s názory, že kojenec vnímá hned od porodu, že trpí,.. ale o tom tento příspěvek není a do této diskuze se nechci pouštět.

 

S úsměvem si někdy představím že se ptám nějaké hmongské maminky, a to tvoje nosítko je povolené na tři nebo čtyři kila? 

 

V severním Vietnamu narazíte na dětský kočárek skutečně velmi výjimečně, a to ani v malých městech. Děti se nosí výhradně v nosítku a téměř vždy na zádech. Jak také chodit na delší vzdálenosti, pracovat, kopat na poli,  s dítětem vpředu. 

Protože v severním Vietnamu žije mnoho různých menšin s různou kulturou, mají také různá nosítka.  Někdy si uváží dítě prostým šátkem, pruhem látky, ale tak jako oděvy žen jsou umělecká díla, jsou i vyzdobena nosítka. Mezi nejkrásnější patří nosítka hmongských maminek. Z hlediska praktičnosti se mně zase nejvíce líbí nosítka menšiny Thai. Ale neměl jsem samozřejmě možnosti se blíže seznámit s nosítky mnoha dalších menšin, 

Děti nosí na zádech už i sourozenci. Maminka uváže kojence už svému čtyřletému dítěti.  Vzpomínám na slova jedné mé vietnamské kamarádky, ano nosila jsem brášku od mých čtyřech let, mnohokrát mne počůral záda….

 

Evropská, moderní nosítka, nekritizuji. Jsou vyráběna pro evropské maminky podle jejich potřeb a požadavků. Prodej nosítek je především byznys.  Mezi hlavní požadavky patří, aby bylo kompletní a nepotřebovalo velké umění maminek (uvázání). Aby bylo bezpečné i když to maminka tolik neumí.  Protože logicky nemají takové zkušenosti jako v zemi, kde nosí už čtyřleté děti sourozence.  Kde uvázat šátek umí bez výjimky každý.  Maminky v Evropě nenosí dítě celý den v kuse a nemusí při tom pracovat. Co by ostatně dělaly jejich záda, kdyby tak dlouhou dobu nesly dítě vpředu.

Další zajímavé články. Zde. Pokud se na této stránce t aké zaregistrujete, dostanete aktuální informace týkající se víz, přednášek

A na závěr dodatek. Tento článek jsem poslal do FBk skupiny Nosíme děti. Okamžitě jsem byl odstřelen, že to je nesmysl, hrůza, že MUSÍ být děti nošeni "ergonomicky" .. Úsměv. Přesto, že takto nošených vyrostla miliarda lidí na světě a nevím, že by byl jediný, který by z toho měl problém.  Tím nenapadám Evropu, nepodporuji spaní na hliněné podlaze, já pouze popsal skutečnost. Problém nás Evropanů je, že si myslíme, že vše víme nejlépe, jsme "nejvyvinutější". A snažíme se vnutit naše představy i těm, kteří o dané problematice vědí daleko více. A vězte, že o nošení dětí oni skutečně ví daleko více.