Němci a Vietnam

Němci a Vietnam

Poměrně málo se ví, že v poválečném období Vietnamu hráli významnou úlohu Němci. Proč se toto málo ví je jasné. Nikdo se totiž s jejich úlohou nechlubil.

 

Těsně po druhé světové válce, kdy Vietnam opustili Japonci, zde sílilo silně hnutí za nezávislost pod vedením Ho-Chi-Minha. Boje mezi osvobozeneckou armádou Viet Ming a Francouzi se naplno rozhořely v roce 1946 a skončily drtivou porážkou Francouzů v bitvě u Dien Bien Phu v roce 1954.

 

Boje plnou tíhou ležely na vojskách francouzské cizinecké legie. A ta potřebovala vojáky. Po druhé světové válce se ale nikomu moc bojovat nechtělo.  Mladým Francouzům se do rozlehlých bažinatých mokřin a nepropustných džunglí Indočíny nechtělo. A proto Francie musela hledat dobrovolníky za hranicemi ochotnými bojovat v neoblíbené válce. V táborech pro válečné zajatce a ve válkou zničeném Německu či Rakousku jich Francie nacházela dostatek.

 

Zemi galského kohouta se upsali bývalí frontoví vojáci i mladí kluci, kteří byli vychováváni k pevné disciplíně a sebeobětování se. Tváří v tvář drtivé porážce, vyhánění ze svých bývalých domovů a bídě ve válkou zničeném Německu, tito muži pro sebe v novém uspořádání světa nenacházeli žádné uspokojení.

 

Francie jim nabízela šanci vymanit se z truchlivé letargie. K tomu pravidelné jídlo, ubytování a nějaké peníze. Podepsáním pětiletého kontraktu získali demoralizovaní muži nový domov, novou identitu a na konci úvazku i potenciální možnost začít nový život s francouzským pasem a změněným jménem. Němečtí muži se stávali příslušníky francouzské Cizinecké legie.

 

V lednu 1948 vyšel v německém časopise Spiegel článek s výmluvným názvem "SS pod trikolorou", s podtitulkem "Potrava pro děla pro Indočínu", kde se prvně veřejnost seznámila s další neblahou úlohou německých vojáků.

 

Nedozvíme se kolik Němců v Indočínské válce bojovalo. Cizinecká legie údaje o legionářích tradičně tají.

 

Některé prameny říkají, že po roce 1946 mohlo být v Indočíně 50 až 60% vojáků německé národnosti. Střízlivé odhady hovoří o 35.000 vojácích z nichž 2.500 prokazatelně padlo a tyto jediné lze zdokumentovat.

 

Dnes už to není ani tak podstatné, ale je to minimálně zajímavá informace.

Zajímavostí je, že se bojů v rámci Legiií ůčastnilo i 3000 Čechů  (info M. Syrůček) 

 

Dnes z historického hlediska ale hlavní vinu na nešťastném poválečném vývoji Vietnamu Francie má. Mohla si vzít příklad z Anglie, kde podobný osvobozenecký boj v Indii vedl Gándí. I když ze začátku neochotně, přece jenom Anglie s Gándím začala spolupracovat.

 

Kdyby tehdy Francie více komunikovala, spolupracovala a nesnažila se za každou cenu kolonii udržet silou, možná nemuselo dojít k takové komunistické radikalizaci s podporou Moskvy. Ale to je již čistá spekulace.