Menšiny ve středním Vietnamu, pohřební rituály
Většina návštěvníků středního Vietnamu míří to „přeturistěného“ HoiAn, někteří do Hue nebo DaNangu. Přitom je poměrně jednoduché si udělat výlet do oblasti KonTum, případně Pleiku. Zavítá sem poměrně málo turistů, přitom jsou zde dobré hotely, možnost si najmout levného průvodce.
Tuto oblast jsem v minulém roce navštívil a protože mne překvapilo, že tam prakticky cizinci přes jednoduchou dostupnost nebyli, musím se s vámi o dojem podělit.
Menšina Jarai (také Người Gia Rai) je etnická skupina sídlící především na vietnamském středohoří, přesněji na jeho severu. Mají vlastní jazyk ze skupiny jazyků Malajsko-Polynéské. V jazyku najdete i souvislosti s jazykem Cham
Jarai žijí především v provinciích Gia Lai a Kon Tum, okolo Pleiku, dále v DakLak a několik tisíc v provincii Ratanakiri, Kambodža. V návaznosti na vietnamskou válku mnoho Jarai (stejně jako příslušníci jiných montagnardských skupin), kteří podporovali USA ve válce proti Vietkongu, byli následně přesídleni se svými rodinami do Spojených států, a to zejména do Severní Karolíny.
Tradičně Jarai žijí v malých vesnicích v počtu 50 max. 500 počtu obyvatel. Vesnice mají náměstí v jehož centru je dlouhý komunální domům. Domy jsou obvykle vyrobeny bambusu, ale dnes se staví více již domy dřevěné s plechovou střechou. Zajímavostí že Jarai je matriarchální společnost, kde i rod je založen na matce.
Většina příslušníků Jarai jsou animisté; věří v duchovní život. Pro uklidnění duchů obětovávají prasata, krávy, buvoly. Nicméně v roce 1970 američtí misionáři mezi nimi rozšířili křesťanství. V důsledku toho je mezi Jarai dnes asi 100.000 křesťanů, menší počet pak na vyznává Buddhismus.
V letech 1950 a 1960 se Jarai spolu s dalšími domorodými skupinami snažili vytvořit nezávislý stát ve vietnamské Vysočině, složený výhradně z domorodých skupin lidí. Proto také podporovali Američany od kterých měli v tomto boji podporu. Dodnes je napětí mezi Jarai a vládou, která jim nevěří. Hodně se zde také probírají lidská práva.
Pohřební tradice jsou pro turistu asi nejzajímavější. Vyznávají je i další místní etnika jako BaNa, Bahnar,..
Nejvíce se můžeme setkat s těmito tradicemi v okolí Kon Tum méně potom Pleiku
Tradiční Jarai hroby jsou malé domečky, ve kterých jsou umístěny majetky zesnulého a některé další předměty, např zmíněné televize. Kolem hrobu jsou umístěny dřevěné sochy, sloupy, které jsou dílem hrubé řezbářské práce, z nichž některé představují duchovní strážce.
Pohřební obřad je extrémně drahý a obvykle s sebou nese oběť vodních buvolů a krav. V případě, že rodina zemřelého si nemůže dovolit obřad, může ho i odložit na příznivější dobu, a to i několik let.
Po několika letech hrobku přestanou navštěvovat, opustí jí. Tento závěrečný ceremoniál opuštění hrobky označí stav, kde smrt se stává konečnou, zesnulý duch se uvolní, a tím uvolní vdovou nového manželství.
Sochy okolo hrobu nejsou jenom lidové artefakty, ale obsahují životní filozofii.
Lidé zde věří, že když se narodili v lese, do lesa se zase vrátí až zemřou. Věří, že zemřelý se převtělí v duchy a podle toho také vypadá pohřební rituál. Lidé nepláčou, veselí se, tancují, zpívají, pořádají party. Sochy okolo hrobu vytvářejí příbuzní zesnulého z pokácených stromů v lese bez jakéhokoli plánu nebo přesné měření. Sochy ukazují pocity a myšlenky příbuzných o zesnulých a jejich pohled na život. Pro turistu samozřejmě největší pozornost přitahují přisprostlé skulptury.
Pro menšinu Bahnar která žije také v této oblasti jsou typické doby Rong s vysokou střechou, které se staly i místním symbolem.
Pokud se vám příspěvek líbil kliknětě na Like, potěšíte
